Generace Z a telefobie: Proč se mladí bojí zvednout telefon

Telefonování patřilo po dlouhá desetiletí mezi hlavní způsoby komunikace mezi lidmi. Telefonní hovory se pro starší generace staly nepostradatelným pomocníkem, jak v práci, tak i v soukromí, ale to dnes již neplatí. Pro mnohé příslušníky generace Z a mladší je telefonní hovor spíše zdrojem stresu než pohodlným řešením. Tento jev se označuje jako telefobie.

Co je telefobie

Telefobie je jednoduše řečeno strach z telefonování. Jedná se o úzkosti, které se objevují při uskutečňování nebo přijímání telefonních hovorů. Nejde jen o občasnou nechuť, ale spíše o vzorec chování, který může negativně ovlivnit práci, studium i osobní vztahy.

Proč právě generace Z

Podle průzkumů se až 70 % lidí ve věku 18 až 34 let cítí při telefonování nepříjemně (zdroj: Uswitch). Pro Generaci Z, která vyrůstala se smartphony a chatovacími aplikacemi, je mnohem přirozenější psát nebo posílat fotky a videa.

Nejčastějším důvodem pro vyhýbání se hovorům může tedy být to, že na rozdíl od psaní zpráv je potřeba reagovat okamžitě a není čas si odpověď promyslet a připravit. Navíc chybí vizuální vodítka, jako jsou gesta nebo mimika, takže komunikace může být náročnější v oblasti porozumění.

Psychologické pozadí

Mnozí psychologové upozorňují, že pro část mladých lidí je telefonát podobně stresující jako veřejné vystoupení. Spouští sociální úzkost, obavy z trapného ticha nebo z toho, že něco řeknou špatně. Pandemie Covidu-19, která posílila digitální komunikaci a omezila osobní setkání, tento trend ještě zesílila.

Důsledky Telefobie se viditelně propisují do každodenního života a fungování. Někteří mladí se vyhýbají například pracovním pohovorům po telefonu, neradi volají na úřady nebo k lékaři a často raději píšou i tam, kde by hovor byl rychlejší a jednodušší. Pro firmy to znamená, že mladší zaměstnanci upřednostňují e-mail nebo chat, i když by telefon byl efektivnější.

Jak překonat strach z telefonování

Překonat strach z telefonování je určitě možné, ale vyžaduje to postupný trénink a trpělivost. Pomáhá začít v bezpečném prostředí, třeba krátkými hovory s kamarády a rodinou. Často je doporučováno sepsat si hlavní body, abyste věděli, co chcete říct a v případě zaseknutí, se měli o co opřít. Telefonát pak pro vás už dále nebude hrozbou, ale úsporou času. Dobrým cvičením jsou i jednoduché situace, jako objednat si jídlo nebo rezervovat termín například u kadeřníka. Pravdou totiž je, že i když klasický hovor ztrácí u mladých na popularitě, nikdy zcela nezmizí. V určitých situacích – při osobním jednání, řešení naléhavých problémů nebo v krizových momentech – zůstává hlasová komunikace nenahraditelná a nejde se jí vždy vyhnout.